Co si budem povídat, smutný kluci s klavírem jsou vznešenější verze smutnejch kluků s kytarou.
Antony Hegarty z
Antony & The Johnsons by mohl donekonečna rozehrávat hlasový vibráta a stokrát omýlat temný zákoutí svýho pokřivenýho života, ale bez tesknýho klavíru by efekt týhle výpovědi byl jenom poloviční. Rozumíme si? Kdo nebrečí s
Antonym, brečí proti němu. Osmadvacetiletej
Mike Hadreas aka
Perfume Genius ze Seatlu je stejná liga. Uslzenej baladik jednadvacátýho století, kterej si svojí uměleckou tvorbou supluje sedánky u psychiatra a od vás, nás posluchačů očekává zpětnou vazbu. Nemůžete se mu cynicky vysmát, protože někde uvnitř cejtíte, že postavit se nahej před lidi vyžaduje velkou odvahu a málokdo to tak má. Hodně emíčkářů rozehrává u mikrofonu jímavý soundtracky of your live, ale většinou je balej do abstraktních a poetickejch obrazů, který vyžadujou kódovací manuál.
Mike je ovšem citovej voyeur. Intimní exhibicionista, kterýmu nedělá problém zpívat o sexu, drogách, o tom jak si z něj v šestnácti v kabinetu ve škole udělal jeho učitel sexuálního plyšáka a následně to ukončil skokem ze střechy. Všechny svoje životní křivdy a traumata bez obalu líčí ve svejch textech, ale neni to laciný. Nedoluje z vás slzy skrze mokrejch pohledů do kamery a citově vyděračskejch gest alá „dostal jsem se z pekla, ale už jsem z toho venku, štastnej a znovuzrozenej jedu dál“ jako to aktuálně dělá Anna K.
První album
Learning vydal před dvěma lety a ne nadarmo se k němu v propagačních vizuálech nechával fotit s monoklem. Je celkem zjednodušující napsat o desce, že je krásná, ale lepší ekvivalent mě nenapadá. Silnej debut jako z čítanky. Je tam všechno, co se od debutanta jeho ražení obecně očekává. Názor, talent, slzavý údolí a žalozpěvy s háčkem.
Druhý album
Put Your Back N 2 It, který ofiko vychází dvacátýho února, předznamenával před časem teaser, kterej se v sedmdesátejch letech zaseklejm adminům YouTube nepozdával, nepodal si ruku s jejich zpátečnickou ideologií, a tak ho prakticky okamžitě stáhli ze stránek. Veselý na tom ovšem je, že samotnej, ehm, kontroverzní videoklip ke skladbě
Hood,v rámci který byl teaser natočenej a ve kterym se
Mike nechává láskyplně obskakovat medvědovitou pornohvězdou
Arpadem Miklosem, staženej nebyl. Přizdisráčství v praxi a parádní reklama jako bonus. Na novince se u
Mikea nic zásadního nezměnilo a jako u jednoho z mála to není na škodu věci. Snad působí ještě o něco víc křehce. Znovu se dotýká queer aktivismu, kterej neni nijak agresivní, ale zato všudypřítomnej, znovu pláče na správnym hrobě, znovu rozehrává atmosférickou variaci na Twin Peaks, znovu sází na klučičí bezelstnost svýho Culkinovskýho zevnějšku a znovu mu to celý žeru. (
indieMUSIC )
0 comments:
Okomentovat