Grimes – putování na vrchol

O Grimes už jsem se zmiňoval několikrát. Mám vůči týhle kanadský holce černý svědomí, protože na úplnym začátku, kdy její skladba Vanessa okupovala facebookový zdi každýho druhýho v mym friends listu, nějak jsem to celý kolem ní tehdy nepochopil. Popravdě mě asi nejvíc drtil ten její infantilní, rozjuchanej nákřik. S tim mívám problém už od dob, kdy se Kate Bush teatrálně pitvořila ve Wuthering Heights. Asi jsem dospěl, prozřel nebo nevim co, ale každopádně od určitý doby počítám Wuthering Heights mezi nejlepší popový skladby vůbec a Grimes mezi jednu z nejoblíbenějších současnejch holek za mikrofonem. Těžko říct, co se stalo, proč to tak je, ale tušim, že to z velký části hodně souvisí s tim, že jim to pitvoření a hlasový exhibice věřim. Nevidim v tom žádný cpaní se do pózy, ale přirozenej vokální arsenál, kterym disponujou a kterej je dělá osobitejma.
S Grimes se to má tak, že tohle moje vzetí na milost přišlo těsně po prvnim projetí lpček Geidi Primes a Halfaxa z dvatisícdesítky a do určitý míry i splitu Darkbloom s montrealskym týpkem, kterej si řiká D’EON . Očekávání jsem v podstatě neměl, což neni nikdy na škodu věci, a o to větší bylo překvapení, že to je evidentně chytrá holka s jasnym názorem, nikoli blbka, která se umí pouze levně vlíbit svym vilnym holčičim kukučem (což by jí na druhou stranu nemohl snad ani nikdo vyčítat, protože nadávat jí za to je totéž, jako nadávat na koťátko zamotaný v klubíčku za to, že je roztomilý). Na tom se nezměnilo lautr nic ani teď, akorát se kapku změnily kulisy.
Z malýho labelu Arbutus se dostala k 4AD a ze začínající hvězdičky se stala senzace. Přirozenej trip směrem k výsluní. Někde jsem četl, že se bude líbit všem, kteří propadli Lykke Li nebo Austra. No nevim, úplná blbost to neni, ale timhle způsobem můžete sepsat třístránkovej seznam a výpovědní hodnotu to bude mít stejnou. Jasně, podobně jako ony se i Grimes nesnaží o nic jinýho než o dobrej moderní, řekněme avantgardní, pop, ale když už bych měl vytasit holky, v jejichž týmu by se vyjímala nejvíc, tak řeknu spíš ukecaný bitches typu Iggy Azalea, Nicki Minaj nebo ulítlý lo-fi hipísačky alá CocoRosie šmrnclý korejskejma harajuku girls. Je to vlastně celkem jedno, protože v rámci možností se Grimes (vlastnim jménem Claire Boucher, 23 let) jeví jako docela osobitá holka a všechny podobný připodobovačky jsou ve výsledku víceméně nepodstatný.
Ke všem superlativům si připočítejte taky to, že mimo zpívání si Claire sama kreslí všechny obaly, natáčí a režíruje si sama klipy a dělá si choreografii. Soběstačná, lehce emancipovaná umělkyně, přesně podle stanov moderní ženy dneška. Kouzelný. Řeknu to takhle: aktuální album Visions, jakkoli může bejt o drtek slabší než předešlý věci, vidim jako vstupenku do velkýho světa (Circumambinet s konečnou platností zatim hit roku) a jestli bych měl letos vsadit na jednoho začátečníka, od kterýho si hodně slibuju, tak přihazuju na Grimes, protože ta holka to tam má. Dává si to. ( článek indieMUSIC )